Bô Yin Râ a jeho duchovní učení
Pod autorským jménem Bô Yin Râ začaly
v roce 1913 v Německu a později ve
Švýcarsku vycházet texty ojedinělého
duchovního učení, jehož autor, ač se
nepodepisoval svým občanským jménem,
svoji totožnost neskrýval. Josef
Schneiderfranken (1876–1943), rodák
z německého Aschaffenburgu, absolvoval
umělecká studia ve Frankfurtu, Mnichově,
Vídni a Paříži a poté působil jako
grafik a malíř, ale vedle svého
uměleckého povolání zároveň publikoval
také vlastní duchovní spisy. Od roku
1923 žil s rodinou ve Švýcarsku, kde
také napsal většinu textů svého
duchovního učení. Formuloval je tak, aby
byly srozumitelné zejména lidem žijícím
v okruhu západní kultury a pomáhaly všem
vážným zájemcům dosáhnout spojení
s vlastní duchovní podstatou a nalézt
Boha ve svém nitru – a tak i životní
smysl, rovnováhu a štěstí.
Bô Yin Râ ve svých spisech
sděloval, že přijal duchovní zasvěcení
od učitelů odvěké utajené duchovní
pospolitosti, kterou nazýval – jak ovšem
zdůrazňoval pouze pomocným a samotnými
členy neužívaným termínem – „Bílá lóže“,
jejímž plnoprávným členem se stal během
svého pobytu v Řecku, čemuž byl však
zasvěcen již před svým narozením.
V knize Cesta mých žáků Bô Yin Râ
napsal:
„Ať si nikdo nemyslí, že nemohu vycítit,
jak je to těžké pro člověka západního
světa v této době – s hlavou naplněnou
domnělým jistým věděním o příčinách
všeho dění – aby ještě bral vážně od
samého počátku to, co mu mám říci. (...)
Vím tedy až příliš dobře, co evropské
nebo americké vycvičené myšlení musí
překonat za potíže, když chce skutečně
pochopit, co je podáváno v naučných
textech mých knih: podáváno mými slovy,
ale ne mnou vymyšleno; nalezeno ve
věčném Duchu, kde to bylo od počátku
obydlení této planety lidmi přístupno
všem, kteří se směli počítat k mému
druhu“.
Ve svých knihách o sobě a svém poslání
Bô Yin Râ dále sdělil, že získal přímý
vhled do duchovních mystérií, oprávnění
být jedním z duchovních učitelů a
zároveň obdržel úkol prezentovat
posvátné duchovní učení veřejně svým
současníkům a budoucím generacím
v souhrnné písemné formě. K výjimečnosti
svého poslání tamtéž dále uvedl:
„Jde tu o oblasti zkušeností, které
nejsou přístupné nikomu z mých bližních
na západní straně zeměkoule a v jiných
světadílech jen nemnohým, z nichž nikdo
nemá za úkol podávat zprávy na
veřejnost.“
Až do roku 1939 po částech
publikoval dílo, které sestává z 32 knih
duchovního učení nazvaného podle
poslední z nich Hortus conclusus
[Uzavřená zahrada], dále z 11
doplňujících pojednání (z let 1923–1939)
a z časopiseckých článků posmrtně
souborně vydaných ve dvou knihách pod
názvy Pozůstalost I. a II.
Jednotlivé knihy duchovního učení jsou
koncipovány v čtenářsky přijatelném
rozsahu (v češtině 32–124 stran) a
pojednávají o původu pozemského člověka
– z „říše Ducha“, o údělu člověka na
zemi – v „říši hmoty“, o duchovních
vztazích a zákonitostech a o správném
jednání „člověka této země“ na cestě k
sobě samému – tj. ke sjednocení se svoji
duchovní podstatou (a spojení s „živým
Bohem“). Několik knih z cyklu učení
Hortus conclusus je napsáno ve
verších a jedna je doplněna obrazy
s duchovní tematikou z malířské dílny
autora.
Knihy Bô Yin Râ jsou z němčiny
překládány do dalších jazyků – dosud do
angličtiny, bulharštiny, češtiny,
dánštiny, estonštiny, finštiny,
francouzštiny, holandštiny, maďarštiny,
polštiny, portugalštiny, ruštiny,
řečtiny, slovenštiny, švédštiny,
španělštiny a ukrajinštiny. Informace o
duchovním učení jsou také dostupné
v mnoha jazycích na webových stránkách
(jejich adresář viz
www.kober.com), z nichž
nejdůležitější provozuje švýcarské
nakladatelství Kober Verlag
(www.kober-verlag.ch),
které je dlouhodobě zaměřeno výhradně na
šíření díla Bô Yin Râ, a kde jsou
k dispozici také životopisné údaje
tohoto autora včetně fotografií,
informace o knihách jiných autorů
vztahující se k jeho duchovní nauce a
osobní vyznání jeho přátel a žáků.
Bô Yin Râ opakovaně poukazoval
na to, že není zakladatelem nového
náboženství, ani žádné organizované
náboženské, mystické či jakékoli jiné
společnosti. Zdůrazňoval, že své učení
koncipoval tak, aby mohlo být prospěšné
každému pro jeho individuální duchovní
rozvoj, pokud na něm chce a bude sám
usilovně pracovat, nehledě na to, zda
náleží k nějaké náboženské konfesi –
knihy učení mohou přinést poznání jak
lidem bez konfese, tak také obohatit
duchovní život lidí organizovaných
v náboženských obcích, aniž by se své
příslušnosti a formy svého náboženství
museli vzdát. Podmínkou je pouze
odložení zbytečných předsudků a
myšlenkových stereotypů při zachování
běžného zdravého úsudku a pokorné
niterné zbožnosti.
Cílem učení je poučení a
podpora adeptů duchovní cesty a poutníků
na této cestě vedoucí k duchovní obrodě
a duchovnímu dovršení člověka, což má
podle Bô Yin Râ být jediným smyslem
lidského pozemského života. Podle nauky
lze cíle dosáhnout pouze intuitivním
vyciťováním duchovní skutečnosti a
vlastní identity v lidském nitru,
pokornou připraveností přijmout vnitřní
duchovní pomoc a správným myšlením,
mluvením a jednáním v každodenním životě
žáka – nikoli teoretickými rozumovými
znalostmi a planými diskusemi; nikoli
speciálním tělesným či dechovým cvičením
nebo asketickými praktikami.
Oním duchovním dovršením je
zde návrat člověka k jeho ztracenému
duchovnímu „sebe-vědomí“, přičemž cesta
k tomuto cíli je zároveň přípravou na
návrat do původního domova člověka –
říše Ducha – po smrti fyzického těla zde
na zemi, jejímž důsledkem je podle Bô
Yin Râ nevyhnutelné přetržení
„pavučinového vlákna“, na němž visí
veškeré (pouze rozumové) poznání
pozemského nezduchovnělého vědomí.
Prostředky k dosažení
nejvyššího cíle pozemského člověka –
duchovního dovršení – popisuje Bô Yin Râ
ve svých knihách. Základními východisky
jsou mu stálé zaměření vědomí a vůle na
duchovní cestu, vytrvalé úsilí o
zklidňování rozbouřené mysli a niterné
vyciťování duchovní reality, a zároveň
usilovná práce na vlastním zušlechťování
tvořivým přístupem k životu a „bdělým
činem“ v souladu s všeobecně platnými
mravními zákony. V Knize o živém Bohu
se vyjádřil o nutnosti žít aktivní a
tvořivý život:
„Máš být neustále činný a na své cestě
působit, kdekoliv se v tobě zjeví síla a
nadání k činům a působení. (...) Nechť
tvá láska najde v každé době činorodé
působení tak, jako i Duch ve věčnosti
sám sebe rozvíjí neustálým činem! (...)
K svému Bohu můžeš dospět v sobě samém
jen tenkrát, jsi-li připraven se spojit
se svým Bohem činy, protože živý Bůh
není bohem snílků a fantastů.“
Takovéto celkové „pracovní zaměření“
vědomí a vůle má být prodchnuto radostí
z vlastního usilování a utvářením
šťastného pozemského života podobného
uměleckému dílu.
V knize Cesta mých žáků
vzkazuje Bô Yin Râ těm, kteří byli
osloveni jeho učením:
„Jistě nemohu za své žáky uznat všechny,
kteří se tak sami nazývají (...) Každý
člověk je svým vlastním soudcem! (...)
Nemohu žádného člověka na světě učinit
mým, skutečně se mnou v Duchu Prasvětla
spojeným žákem, kdo jím není sám sebou,
svým myšlením, cítěním, chtěním,
mluvením a jednáním! Zdali mne některý
z mých žáků zná osobně, není pro něho
vůbec důležité. Tělesný člověk,
pomíjivý, plný nedostatků, trpící
bolestí, jakým zde na zemi já jsem, není
pro mne v tomto viditelnu ničím jiným,
než čím je viditelná ručička hodin pro
skrytý hodinový stroj. (...) Mým žákem
je každý člověk, který se zahloubá do
mnou podané nauky a považuje za svoji
povinnost, pokud mu je to možné, zařídit
od té chvíle svůj život podle důsledků,
které každému logicky usuzujícímu z mé
nauky vyplývají“. Tamtéž upozorňuje na
rozmanité cesty, kterými se vzhledem
k bohatství jeho učení mohou žáci ubírat
a doporučuje, aby každý zvolil cestu pro
něho nejpřirozenější: „Každý člověk si
přináší na zem jiné vlohy a je od svého
dětství určován lidmi a vztahy,
zkušenostmi, svými i cizími představami,
takže z toho všeho vyplývá také jakým
způsobem musí cestou kráčet, aby dospěl
do Ducha. (...) Kdo chce být mým žákem
(...) ten udělá dobře, když rozličné
způsoby, jak lze tuto cestu projít,
svévolně nesmíchá, ale vyhledá co ho
zvláště osloví, načež pak mnou ostatní
uvedené možnosti může bezstarostně
nechat ležet. Nepodávám zprávu o
bytostném Duchu, abych vytvořil obtížnou
nauku, kterou by mohli sledovat jen ti
nejsilnější. (...) Každý si může
zapamatovat znaky cesty, které ho
nejsnadněji oslovují a nemusí se potom
nechat plést znaky, které mohou lépe
sledovat jiní hledající.“
Bô Yin Râ zde dále své žáky
nabádá k trpělivosti a sebedůvěře:
„Kdo již jednou jako můj žák vkročil
jemu odpovídajícím způsobem na cestu ku
svému cíli, který mu ukazuji, pro toho
nesmí existovat žádný spěch, naléhání a
honění se za cílem! S pevnou důvěrou
musí jít krok za krokem, vytrvale a
obezřetně, stále svým vlastním způsobem,
jak jej našel popsán mými slovy a který
si pak zvolil (...) Projít cestu, která
přivede hledajícího do Ducha je
,kráčení´ v zevním čase, ale ve vlastním
duchovním prostoru! (...) Přísloví mluví
pravdu, když říká: Pomoz si sám a Bůh ti
pomůže! Zde se o božské pomoci
nepochybuje, ale je uvedena podmínka,
která musí být splněna, má-li být božská
pomoc umožněna. Tak je i všechna
takzvaná ,víra v Boha´ jen sebeklam,
pokud není ospravedlněna skálopevnou
vírou v sebe samého. Víra je však vůle a
kdo ji nezná jako formu vůle, neví o
víře nic. (...) Avšak bez víry, o níž
zde mluvím, není žádnému na zemi
narozenému možné dospět do Ducha a tato
dynamická víra může být správným
způsobem účinná, jen když člověk
neochvějně důvěřuje sobě samému –
důvěřuje v to, že je schopen svého
duchovního vysokého cíle dosáhnout.
(...) Při všech svých návodech a radách
stavím toto přitakání u svého žáka do
popředí, bez ohledu na všechny chyby a
nedostatky, jichž si ovšem může být
vědom.“
Bô Yin Râ odmítl jakoukoli
příbuznost či „zaškatulkování“ jeho
učebních knih mezi dobovou tematicky
podobnou literaturu a zvláště se velmi
důrazně distancoval od okultismu a
spiritismu, od tehdy známé Teosofické
společnosti a její zakladatelky, odmítal
dokonce i podle něho zprofanovaný pojem
mystika a rovněž upozorňoval, že není
členem ani zakladatelem žádné zednářské
lóže. Své dílo prezentoval jako
v dohledné době jediný veřejně
prezentovaný přímý vhled do duchovních
mystérií, ale zároveň poukazoval na to,
že ze stejného zdroje jako jeho učení
pochází nebo byly inspirovány duchovní
spisy Lao-tse, velkých tibetských a
indických náboženských učitelů, apoštola
Pavla, autora Janova Evangelia,
či některých představitelů tzv.
křesťanské mystiky – mistra Eckharta,
Jana Taulera, Tomáše Kempenského, autora
spisu Theologia Deutsch, Angela
Silesia a Jakoba Böhmeho.
Křesťanství a jeho ústřední
postavě Ježíšovi se Bô Yin Râ věnoval
podrobně v knihách Janova moudrost,
Kniha lásky a Mysterium
Golgaty. Odmítl církevní pojetí
Ježíše jako bohočlověka, ale
představoval ho jako jednoho z nemnoha
duchovních učitelů pospolitosti „Bílé
lóže“ v lidských dějinách, jejichž
údělem bylo během pozemského působení
veřejně vystoupit. A zvláště jako toho,
kdo se stal pro všechny časy ústřední
postavou dějin lidstva na zemi:
„To největší, co kdy mohl člověk této
země dokázat, se tehdy na Golgotě
naplnilo smrtí na kříži: osud pozemského
člověka byl vysvobozen z kosmického
uvěznění!“
Pokud bychom chtěl Bô Yin Râ
přes jeho výhrady přece jen někam
zařadit, bude to obtížné – ctí všechna
velká náboženství, ale poukazuje na
jejich téměř zasypané stezky k poznání;
píše o přímé cestě k Bohu, ale k mystice
se nehlásí; zcela odmítá „esoterické“
snahy o podmanění skrytých přírodních
sil; rozumové filosofické a teologické
spekulace označuje za naivní a zcestné –
a tak nezbude než vystačit s prostým (a
zároveň vznešeným) označením: duchovní
učitel. Ve svých dílech přináší mravní
poučení, praktické pokyny i ohromující
informace a radostné poselství, ale
odmítá utvoření nové „obce věřících“
kolem své osoby nebo své nauky, která
není určena pro obec, ale pro odhodlané
jednotlivce.
Tak jako je podle Bô Yin Râ
možné získat duchovní zkušenost jen tím,
že ji člověk prožije ve svém nitru, ve
svém duchovním srdci, tak je podle jeho
sdělení také možné ověřit pravdivost
jeho nauky pouze tím, že bude
individuálně vyzkoušena v životě
hledajících jednotlivců.
+++
Po smrti Bô
Yin Râ napsal jeho přítel, historik
umění Rudolph Schott, obsáhlou
životopisnou knihu Bô Yin Râ : Leben
und Werk [Život a dílo],
která vyšla poprvé v roce 1954.
V nakladatelství Kober byly rovněž
vydány ještě další kniha Rudolpha
Schotta: Der Maler Bô Yin Râ [Malíř
Bô Yin Râ] a kniha Bô Yin Râ :
Griechenlandskizzen [Řecké skici]
zabývající se malířskou tvorbou Bô Yin
Râ , kterou on sám představil již ve
svých knihách Světy a Z mé
malířské dílny. Do češtiny však byl
přeložen pouze stručnější životopis
Putování světy (Onyx 1994),
publikovaný čtyřicet let po vydání
Schottovy biografie fyzikem Otto G.
Lienertem. Tento muž vědy konce
dvacátého století v něm napsal:
„Po téměř 200 letech evropského
osvícenství, které propagovalo pozemské
myšlení orientované na ,čistou vědu´,
začali přírodovědci a psychologové
velkého formátu poznávat, že viditelný
pozemský svět není tak lehko rozumově
pochopitelný, jak si to představovali
naivní víra a pokrok. (...) Stále více
se ukazuje, že svět, který nás
obklopuje, nelze plně pochopit jen čistě
rozumem – intelektuálně. Je vůbec možné
najít věrohodné napojení mezi vědeckými
poznatky a náboženstvím, od většiny
dnešních lidí považovaným za nerozumné
nebo dokonce odporující zdravému
rozumu?! Dá se opravdu najít v téměř
nepřehledném proudu esoterických spisů
dílo, které by vyhovělo nejen intelektu
školenému jen na přírodní vědy, nýbrž
také niternému cítění? Kdo se skutečně
s opravdovou vážností ponoří do knih a
obrazů Bô Yin Râ , může tuto otázku
zodpovědět s poctivým a čestným ,ano´.
(...) Kdo vynaloží námahu číst knihy Bô
Yin Râ soustředěně a bez předsudků,
začne – napřed téměř nevědomky –
pohlížet na pozemské věci současně i
z nadhledu. Krok za krokem bude čtenář,
sám na sobě pracující, pozdvižen vzhůru,
až se v něm objeví jeho osobité
postavení v Duchu jistotou pocitů a
niterným jasem“.
-jan-
|