Tajemství

Obsah

Začátek
Rozhovor na pobřeží
San Spirito
Jižní noc
Skalnatý ostrov
Výlet lodí po moři
Závěr

(Volný překlad, výtažek z knihy Bô Yin Râ „Tajemství“)

Cesta

Začátek cesty lze nalézt zde na zemi uprostřed všedního dne; Všechny zastávky/mety na cestě leží ještě na území země; Teprve když jsi všechny jednu po druhé dokázal dosáhnout, můžeš se v pravdě od země odpoutat a vstoupit do říše Ducha, kde na Tebe čeká konečný cíl.

Tolik lidí silně touží dosáhnout cíle, ale nedokážou se dopracovat k vědomí, že tento cíl je jedině dosažitelný, když člověk hledá začátek cesty uprostřed všedního dne a teprve odtud má před očima vždy první další metu a až ji dosáhne, aby si vytyčil další metu jako cíl!

Místo toho si myslí, že najde počátek cesty jen když před všedním dnem uteče a vytvoří si svět fantasie, který je jen výplodem představivosti...

Lidé nedokáží s vytrvalostí projít cestu života; Chtěli by být u cíle nejraději již zítra a vytvoří si iluze, které vydrží jen do doby než lidské tělo ztratí síly, z kterých si iluzorní svět vytvořili. Zde jsou na tom lépe ještě ti, kteří rozpoznali podvod takového nesmyslu a zavrhli vše, aniž by si uvědomili, že cestu pravdy mohli v sobě nalézt.

Odmítni obojí a následuj mé učení, sleduj cestu života, cestu vědomého činu, od začátku, od mety k metě, aniž by ses ptal, kdy konečného cíle dosáhneš. Nedosáhneš-li toho cíle již za svého pozemského života, pak ho dosáhneš jistě brzy, poněvadž ti bude nabídnuta pomoc, která není pro nikoho pochopitelná, kdo již za pozemského života nešel po „cestě života a skutku“. Zde, uprostřed všedního dne, uprostřed svého povolání a pozemských povinností najdeš začátek. Tento začátek není nic jiného než pochopení, že se člověk může také na svůj každodenní život dívat a jej zpracovat z hlediska věčného života.

První úkol je: svůj každodenní život se naučit vidět z hlediska věčného života a s železnou vytrvalostí plnit všechny povinnosti tak, že budeš mít jistotu, že ničeho nikdy navěky nebudeš muset litovat co jsi udělal nebo neudělal.

První na cestě dosažitelný cíl je to, že člověk dosáhne klidu bezpečného svědomí, které dříve nebo později musí následovat, a to s jistotou, po vytrvalém splnění denních povinností. Je-li tento první cíl dosažen, pak se sám od sebe objeví druhý, který sestává z toho, že člověk mimo své denní povinnosti má ještě jiné, které v každodenním životě neplatí jako „povinnosti“, ale jsou tak vnímány. Nyní je třeba tyto povinnosti plnit aniž by se každodenní povinnosti odkládaly. Co tyto povinnosti znamenají budeš vědět, jakmile jsi dosáhl prvního cíle na cestě! Pro každého mají tyto další povinnosti jinou formu a bylo by to proto nemožné je zde blíže označovat. Jestliže jsi i tyto povinnosti věrně a vytrvale plnil spolu s každodenními povinnostmi po delší dobu, bude sám od sebe dosažen třetí cíl na cestě tím, že dosáhneš téhož klidu jistého svědomí jako po splnění prvého cíle.

Pak bude před tebou stát na cestě další cíl a uvidíš, že od tebe nežádá nic jiného než snahu udělat užitečným pro druhé to co ti samému pomohlo tak daleko na cestě. Není od tebe požadováno, abys kohokoliv, kdo zkříží tvou cestu, přesvědčoval ve svém bláhovém misionářském zápalu o tom, co ti dalo tvou sebejistotu; pouze: tvou vůli, aby ses dal do služeb stejného účinku, který ti přinesl již první osvobození a aby ses snažil být příkladem ve stejném smyslu. I dosažení tohoto čtvrtého cíle na cestě je potvrzeno tímtéž klidem svědomí, které ti ukáže, že ho dosáhneš ne mluvením a diskusí, ale životem, činem a jednáním.

Hned nato uvidíš před sebou pátý cíl, který od tebe požaduje, aby ses stal tvořivým. Budeš muset se jedním či jiným způsobem v životě a svém okolí stát produktivním, ne že by ses snažil odstraňovat nesprávnosti, ale tím, že se snažíš ve smyslu již dosaženého pohledu vytvořit něco užitečného ve svém okolí. Objeví-li se potom - již vícekrát s jistotou poznané klidné svědomí - nyní spojené již s novým náhledem, je to šestá meta, šestá zastávka na tvé cestě, která tě pak dovede k sedmé, k sjednocení s tvým duchovním původem.

Tvůj nově získaný náhled ti vlastně řekne, že přišel čas pokusit se - a vždy znovu se pokoušet - s celým svým myšlením i snažením o duchovní uvolnění se od hluku země - aniž bys zem opustil - nakolik je potřeba k sjednocení se s říší Ducha, čímž tvé, na zem připoutané vědomí bude ve stavu v sobě uslyšet svaté slovo tvého živoucího Boha, aniž bys kdy potom ještě upadl do omylu. Ne dříve se budeš pokoušet o uvolnění z okolního ruchu než až budeš zcela jistý, že jsi vědomě prošel všemi dřívějšími zastávkami/ metami. Pokusíš-li se o to dříve, pak se nutně staneš obětí šálivých sil a odhalíš teprve po tvém údobí života na zemi, jak jsi byl oklamán. Budeš se pak podobat někomu, kdo ve snu myslí, že létá a těší se z toho, zatím co až se probudí zjistí, že ho ještě zemská přitažlivost k zemi poutá . I když by se ti mohlo zdát jednoduché projít těmi dřívějšími cíli a i když je lákavé věřit, že jsi jimi již dávno prošel, tak silně tě musím varovat, aby ses nevydal napospas vlastnímu přeludu. Jestliže však jsi tobě vytyčenou cestu prošel v pravdě a poctivě a jsi si vědom, že jsi neopominul žádný z jejich cílů, pak musí začít tvé odpoutávání tím, že se snažíš v sobě nalézt „nahého člověka“. To se ti nezdá nijak těžké, ale je těžší než si můžeš představit. - Doposud jsi byl prostě výhonek určité rodiny, syn určitého národa, cítil ses příslušníkem určitého kruhu - plným právem! Dosud ses nemohl cítit uvolněn z takové vazby, pakliže jsi chtěl mít naději dosáhnout svého cíle. Nyní však se musíš naučit si vážit takové vazby z hlediska věčnosti, neboť věčný Duch se nedaruje žádnému „Peršanovi“, „Řekovi“ či „Římanovi“, žádnému potomku toho či onoho vznešeného rodu, ani členu té či oné kasty, ale pouze: nahému ČLOVĚKU!

Jen tohoto „nahého“, kosmicky daného člověka musíš v sobě cítit a vše, co by ho pozemským způsobem mohlo určovat, musí se pro tebe stát neskutečným a pomíjejícím. Avšak porozuměl bys mým slovům velmi špatně, kdybys snad chtěl věřit, že vše, co jsi se v každodenním životě naučil považovat za „neskutečné a pomíjivé“ by se pro tebe mohlo stát bezcenným. V tvém -každodenním životě- je to z dobrých důvodů přidáno a musí tam zůstat zachováno, nechceš-li porušit kosmický řád; Stejným způsobem bys tento pořádek zločinným způsobem porušil, kdybys v každodenním životě chtěl přiznat větší cenu těmto určujícím a pro jejich určení lišícím se momentům než jim přirozeně přísluší! Jestliže v každodenním životě přijmeš tuto závislost s láskou, - ať se jmenuje rodinný kruh, kasta, národní povaha či státní příslušnost - pak budeš vždy jednat správně a budeš mít rád tuto závislost i u druhých. Ale: jakmile by ses snažil dát do zvláštního popředí to co tě určuje jako člena lidského celku, staneš se rušitelem kosmického pořádku, stejně jako muzikant ve velkém orchestru, když by chtěl nechat svůj nástroj znít silněji a hlasitěji než vyžaduje role, kterou mu předepsal hudební skladatel.

Také na této poslední pozemské zastávce na cestě odkud již brzo vstoupíš do říše Duchů, nesmíš myslet, že bys mohl vynechat byť i jen jeden z dřívějších uznaných povinností! V každodenním životě musíš tedy stále dát právo všemu co všední den přinese a přesto musíš v sobě nést i ten vyšší pocit, který ti ukazuje jako neskutečné a pomíjející to, co přesto má svou každodenní hodnotu v denním životě. Není-li v nejvyšších oblastech tvého citového života nic jiného k nalezení než nahý kosmický člověk, který se chce spojit s Božím, pak se musíš nejprve naučit v pravdě milovat sama sebe, musíš se snažit se cítit stále více jen jako LÁSKA, až v tobě není nic jiného než OHEŇ LÁSKY. Tak pohlcen v lásce, staneš se - očištěn touto výhní - nádobou Božské lásky a v tvém vnitřním „Já“ se s tebou sjednotí tvůj Živý Bůh!

Zde jsi teprve dosáhl cíle své vysoké cesty; Ale rychle bys to vytoužené opět ztratil, kdyby ses dosud jako syn země odvážil se zbavit svých každodenních povinností. Cesta je nyní v tobě, na které se dále vždy můžeš povznést - a kdykoli si přeješ- do nejvyšších výšek říše Ducha, k tvé jednotě s tvým živým Bohem, a z těchto nejvyšších výšek dostane i tvůj denní život Světlo - Světlo, které není z této země a není podřízeno pozemským zákonům. Pak jistě pochopíš, co kdysi učil velký člověk lásky, když mluvil, že říše nebeská je nablízku, a že člověk nemůže říci: je zde či tam, a že nemůže věřit, že přijde s velkou okázalostí, poněvadž „Říše Boží je ve Vás“.