Objednej

Obsah

1. Zavolání
2. Já
3. Zahloubání
4. Láska
5. Čin
6. Boj
7. Mír
8. Síla
9. Život
10. Světlo
11. Důvěra
12. Rozzáření
13. Zaslíbení

Zavolání

Vypravil ses mně hledat a s posteskem se tážeš, kde že mne najdeš! – Já se však ptám, proč si mne až do dnešního dne nenašel? – 

Hleď, dal jsem ti své vidění a slyšení a svoji řeč jsem vložil do tvých úst!

Proč přede mnou zmlkáš, když ti přikazuji mluvit, naopak však mluvíš, když by ti mohlo mlčení přinést ujasnění?

K hluchým sluchům mluvíš prázdná slova a opojen jsi klamným poznáváním vlastních smyslů, takže moje řeč se ti zdá cizí a mé slovo temné! Přesto mě budeš muset jednou zformovat odpověď v mé řeči, jak jsem ti ji vložil do úst, když jsem tě ze sebe propustil...

Ještě se snažíš přede mnou ukrýt umnou výmluvností. Ale věz, že jsem ti blízko jako světlo svícnu a že se přede mnou nikdy nedokážeš ukrýt, ačkoliv mne tvoje oko nevidí, dokud se necháš ošálit svou vlastní hloupostí.

Nic od tebe nechci, než abys mne našel - a opravdu: snadno se nechám nalézt! – –

Vím, že ty mne hledáš, i když kráčíš mylnou cestou a předstíráš, že hledáš něco zcela jiného...

Hledají mne pošetilec jako mudrc a hledání pošetilce je jen proto bláhové, protože sám sobě znesnadňuje cestu, zato moudrý nezná jinou snahu, než si svoji cestu ulehčit. – – – 

Všechno břímě ze sebe shodí, oděv i poutnickou hůl, aby ke mně dospěl nahý, jak ho zrodil matčin klín...

Ty se však zdobíš brokátovým rouchem, navlékáš si skvosty z perel, zlaté šperky a nohy zatěžkáš zlatem sandálů. – 

Potom teprve přemýšlíš a pátráš po nejdelší cestě, protože abys mne našel, zdá se ti správnou jen ta nejdelší cesta.

Tísněn tím vším, co tě může jen zatěžovat, proputuješ nekonečné vzdálenosti, abys potom zůstal znaven ležet, až se tvá velká odvaha ztratí v beznaději.

Věz, že takto nikdy nelze nalézt!

Hledáš dálky, ačkoliv jsem tobě blíže nežli tvoje vlastní tělo, které přetížené šperky se lopotíš ke mně zavést, zatímco já vskutku nedbám na ozdoby a šalebná nádhera tvých šatů mě jen tobě skrývá.

Zanechej všech cizích řečí, aby zůstala v tvých ústech jenom má řeč! Zůstaň, kdekoliv se dneska nalézáš: jen veškeré tíhy se zbav!

Bez skvostů a nahý vejdi až do svého nejniternějšího nitra a uč se mlčet, až se ti moje řeč vrátí, aby ti mne zvěstovala! – – – 

V sobě samém jsem tě miloval, neboť jsi byl u mne od věčnosti a miluji tě, i když jsi mne opustil!

Nejsem to já, kdo se ti skrývá, nýbrž ty sám sebe přede mnou se snažíš skrýt!

Do prázdna svůj pohled necháš těkat a domníváš se, že snad mě tam najdeš: zatímco bys potřeboval se navrátit jen Sám k sobě, abys byl u –  mne! – – – 

Ještě nevíš, že přede mnou se skrýváš, když sám před sebou se snažíš ukrýt v slavnostních a těžkých rouších, aby ses mi přiblížil!

Nevíš, že jsem sám se tobě dal a že vše najdeš jenom v sobě samém, co dnes hledáš jen ve vnějším!

Poklady všech států jsou jen pouhým prachem před klenotem, který v sobě skrýváš!– – – – – – – – –