Moje
mínění
Jde o čistě
duchovní vztahy, které se
týkají pouze mne. Avšak jejich citové a poznání podporující spoluprožívání je ve velké
míře dosažitelné také pro duši jiných. Abych ho umožnil těm, kdo jsou
k tomu oprávněni, musím však pro jejich dny a pro dny budoucích
pozemských lidí tyto skryté vztahy vždy znovu upřesňovat: - stále
znovu ukazovat duchovně probouzejícím se lidem v jejich době,
těm jediným, pro něž budou platit má slova., tyto reálné a ve vědomí
přítomné ´vztahy´, ve kterých jsem uprostřed pozemského ke
všemu věčnému.
Zajisté se to již také
mnohokrát stalo ve spisech mé duchovní nauky – někdy jen náznakem,
někdy také to, co muselo být řečeno, bylo vyznačeno mimořádně
zřetelně – přesto však pro mnohé je toto vše, jak vždy znovu vidím,
přece ještě příliš málo; a i když umí chvályhodně svoji chuť se
tázat v případě nutnosti brzdit, pak si zřejmě přece jen dělají
starost o každé slovo, které bych snad v mých pozemských dnech
ještě mohl sdělit o svých vztazích k nepomíjivému.
Oni si opravdu nedělají starosti o
něco zbytečného, poněvadž nic není zbytečné, kde hledající duše trpí ještě nouzí ve své snaze
nechat se přesvědčit
z Ducha tím nejjistějším svědectvím! A kde by člověk našel jistější
svědectví! –
Nejde však o to ´věřit´ mně
a mým slovům nebo něco,
co jsem formuloval,
považovat ´za pravdu´ jenom proto, že to pochází ode mne! Také mi
musí být z duchovních důvodů zcela lhostejné, zda lidé to, co vytváří má
duchovní nauka, považují za zcela nebo částečně věrohodný popis
duchovní skutečnosti, anebo za výplod mé fantazie. Jestliže se kdo
mýlí, pak je zajisté k politování a také sám
vinen za svoje ukvapené
pomýlení, kterému se mohlsnadno
vyhnout! – Za všechno, co jsem kdy světu předložil, nesu věčnou
odpovědnost, avšak nemohu zodpovídat za každé
pomýlení a za každé nesprávné pochopení, které
někteří lidé z mých slov omylem čerpají na podporu svých
názorů, nebo dokonce za tak neuvážené laciné mínění, že má slova
jsou jen přepjaté výlevy náboženstvím svázaného lyrika.
Když zde opět dosvědčuji, jak
hluboko niterně založeny jsou mé vlastní vztahy k původu mé
pravěčné duchovní bytosti, z níž mé pozemské životní dílo –
ano, již jen moje existence – podává objektivně to nejjistější
svědectví, pokud jen možné přes všechny potíže to podat, pak je to
proto, abych opravdu nic neopomenul, co by ještě mohlo sloužit
k tomu, abych odstranil i ten poslední klamný důvod všech
nesprávných výkladů mé nauky.
Bytostně určující
pro tento písemný
dokument však pro mne byla výše zmíněná připravenost a oprávněnost
těch pro přijetí slov mé naukyopravdu vyvolených: z co největší možné blízkosti chtít a moci
prožívat to,co představuje mé duchovní,
na pozemském těle nezávislé a jeho smrtí nedotknutelné věčné
žití.
Nepovažuji v žádném případě
titul této knihy za sobě uloženou povinnost nemluvit zde o ničem jiném, než o svých
vlastních vztazích uvnitř struktury věčného Ducha, ale zmíním se jak
v hlavním textu, tak i v dodatku vysloveně i o jiných věcech, o kterých
míním, že ve vztahu k tomu, co se musí říciv prvé řadě, je třeba
se o nich ještě zmínit. Také se nemusím starat o to, abych ukojil literární
ctižádost, ale jde
mi o to, abych svým pozemským bližním, kteří mají zralou duši, sdělil to, co jen mohu
s nimi sdílet,
poněvadž to vlastním jako reálný a neomezený, nekonečně násobný
celek, který se žádným darováním nikdy sám o sobě nesníží, nebo by
se pro mne mohl zmenšit!
– Vše, co se nyní zevně zdá být tak důležité, stane se – mnohem
dříve, než by se člověk mohl domnívat – zprávou dávno uplynulých
časů, zatímco to, co se ve stejném čase mými spisy dostane
k duším, stane se pro nespočetné trvalým společným vlastnictvím duše:
věčné osvobození z omylu a z niterné nouze! – Žádná moc země
nemůže na tomto běhu událostí změnit ani to nejmenší, - ano, ani já bych to nemohl, ani
kdybych přicházející události chtěl vší silou věčnosti vést jinými
cestami – za předpokladu, že by v Duchu taková destruktivní
vůle byla kdy možná. –
Bô
Yin Râ Joseph
Schneiderfranken
